Popis
2 Zlatník | GULDEN | Florin – 1879 Svatební ( 25.výročí )
Investiční dvouzlatka 1879 Jubilejní – František Josef a Alžběta 25 výročí svatby.
Tyto 2 zlatníky rostou v ceně každý rok o desítky procent, jsou žádané nejen pro svoji krásu, ale i jako investice.
Sbírkový stav, lesk, krásný, investice viz foto a video. Vybrat můžete s etuí nebo bez ní, dodáváme v plastovém obalu v případě, že zakoupíte bez etue.
(Két Forint)
Materiál: Stříbro Ag (900/1000)
Rok: 1879
Průměr: 36 mm,
Reálná hmotnost 24,5g,
Ražba 275 000 ks
Mincovna: Vídeň
Video níže.
Video je níže vyberte záložku “Video”.
Za originalitu mince ručíme.
Každá fotografie je označena číslem, které je shodné s interním katalogovým číslem a aktuální váhou na jedno desetinné místo.Nakliknutím na obrázek můžete zvětšit a prozkoumat detaily, nebo můžete ukazatelem myši pohybovat na obrázku pro konkrétní detail.Každá fotografie je originál.
Historie
Zavedení korunové měny je upraveno zákonem č. 126 z 2. 8. 1892, který byl součástí Říšské
sbírky a lze ho tedy považovat za stěžejní právní předpis v dané oblasti. V této kapitole se
zaměřím na některá ustanovení tohoto zákona.
Hned v prvním článku tohoto zákona byl upraven název nové zlaté měny – koruna, která se
dále dělila na sto haléřů. Zemskými zlatými mincemi byly desetikoruny a dvacetikoruny Od roku 1907 se začaly razit i zlaté stokoruny (Sejbal, 1997). I nadále byly některé
drobné mince raženy ze stříbra, neboť nebylo možné prodat jeho zásoby, které zbyly monarchii
po přechodu na zlatý standard z toho důvodu, že o stříbro nebyl takový zájem, jelikož sousední
státy již také užívaly zlatý standard (Moravec a kol., 1996).
V článku 10 zákona bylo určeno, že zemské stříbrné mince rakouské měny neboli zlaté
(původní rakousko–uherská měna), zůstanou v oběhu, dokud nebude stanoveno jinak. Na další
ražbu zlatníků mohlo být využito pouze stříbro, které již měla finanční správa k dispozici.
Článek 11 definoval, jaké druhy mincí korunové měny měly být raženy. Konkrétně se razily
mince zlaté, mince stříbrné (korunky), niklové mince (dvacetihaléře a desetihaléře) a mince
bronzové (dvouhaléře, haléře).
Mimo jiné tento zákon stanovoval poměr hodnot měny původní a měny nové. Jednalo se o
poměr 1:2, tzn. že jeden zlatník se rovnal dvěma korunám a jeden krejcar se rovnal dvěma
haléřům. Tento poměr platil jak pro mince, tak pro papírové peníze. Ceny se tudíž přepočítávaly
dle tohoto poměru (Sejbal, 1997). Dodnes je možné se setkat se slangovým označením
desetikoruny – „pětka“. Toto označení pochází právě z této doby a vychází ze zmiňovaného
poměru (Jakubec & Jindra, 2006).
Zákon také stanovoval maximální částku, kterou byli soukromí obchodníci povinni přijmout.
Konkrétně se jednalo o korunky v hodnotě 50 korun, niklové mince v hodnotě 10 korun a
bronzové mince do výše jedné koruny. Zatímco u státních a veřejných pokladen byly korunky
přijímány bez omezení a bronzové a niklové mince do výše 10 korun (článek 19).
Všechny platby, které měly být dle zákona plněny v rakouské měně, mohly být od nabytí
účinnosti tohoto zákona plněny i v měně korunové (článek 24)…
