Krejcar – Krejcary

Krejcar (z něm. Kreuzer – mince s křížem) byla původně stříbrná mince ražená od roku 1271 v jihotyrolském Meranu. Od roku 1559 platil v jihoněmeckých státech převodní vztah 1 gulden = 60 krejcarů = 252 feniků (později 240 feniků).

V českých zemích byl krejcar zaveden roku 1561 za vlády Ferdinanda I. Jako drobná mince platil v habsburské monarchii až do zavedení korunové měny v roce 1892 (od roku 1857 s převodním vztahem 1 gulden/florin = 100 krejcarů).

Byl zároveň první mincí, která přešla z ražby stříbrné na ražbu bronzovou.

Krejcar byla stříbrná mince německého původu, jež dostala své jméno od na ní vyraženého kříže. Nejprve byl ražen v Tyrolsku před r. 1496, později i jinde a r. 1561 se dostal i do mincovnictví českého. Hodnoty 2 kr, 10 kr, 30 kr a 60 kr (1 říšský zlatý). Poněvadž tím vzalo dosud obvyklé počítání na tolary a groše za své, byla k této měně nechuť a r. 1573 byla zrušena a znovu zavedena až v r. 1619 v hodnotách 3 kr, 12 kr a 24 kr. Krejcar byl ražen ještě za Marie Terezie a r. 1760 byl ražen poprvé jako měděná mince, která prodělala mnoho změn svého průměru a tloušťky.

Další státní krach pak přišel v roce 1811, kdy byl vyhlášen 80 procentní úpadek, což znamenalo, že 100 zlatková bankocetle měla hodnotu pouze 20 zlatých. Mince pak byly znehodnoceny v poměru 1:5 a nejdrobnější mince byly vyřazeny z oběhu.

Grešle vždy byla velice drobnou mincí s mizivou hodnotou. A díky ní vzniklo lidové rčení: „Nestojí to za zlámanou grešli.“

František Josef I., 20 krejcar 1868 – 1872

Když se řekne, že by si někdo nechal pro krejcar, eventuálně grejcar, vrtat koleno, chce se říct, že ta osoba je tak lakomá, že by byla ochotná podstoupit velkou fyzickou bolest za nepatrný peníz. Krejcar je dnes, stejně jako vindra, flok a grešle, symbolem malé hodnoty. Původně to však také byla skutečná mince a byly doby, kdy to ani nebyla mince nějak zvlášť málo hodnotná. Jménem krejcar, tedy tenkrát cruzaer či cruzigeri, se začalo říkat stříbrné minci, která se od 13. století razila v Meranu, což je dnes v Itálii, tenkrát však tohle území patřilo do Tyrolska, a tak úplně původně se tomuto penízi říkalo tirolinus. Později však převládla pojmenování vycházející z toho, že mince měla na svém reliéfu kříž, latinsky crux, německy Kreuz. Takže se těm mincím začalo říkat německy Kreuzer, česky krejcar, slovensky grajciar a třeba maďarsky krajcsár. Symbolem něčeho málo hodnotného, krejcárkového, se krejcar stal v Čechách v druhé polovině 19. století, kdy si lidé tyto drobné mince začali schovávat, a stát byl proto nucen znovu a znovu vydávat papírové šesti- a desetikrejcarové poukázky, které byly vnímány jako skoro nehodnotné.

Na rozdíl od krejcaru, který u nás přestal platit roku 1870, haléř je součástí naší měny dosud. A i tato mince, tedy přesněji mince tohoto jména, existuje už od 13. století. Tehdy se začala razit drobná stříbrná mince ve švábském městě Hallu, a ta mince podle místa své ražby dostala jméno Haller, tedy halský. Do češtiny přechází pojmenování haléř v první polovině 14. století, tímto jménem byl nazván dosavadní parvus, což latinsky znamená malý. Haléř pak u nás figuroval do roku 1619, pak měl skoro tři sta let dlouhou přestávku a znovu se objevil v roce 1892 jako stý díl rakousko-uherské koruny. V československém i českém státě jsme si pak haléř ponechali. Ostatně například Maďaři také. Ti mu ovšem říkají fillér.

Slova švorc a plonk, která nám ještě zbývají, abychom vyčerpali naše téma, na rozdíl od slov vindra, flok, grešle, krejcar a haléř nepocházejí od pojmenování mincí. To první je z argotu, tedy z mluvy zlodějů a jiných zločinců, v tomto případě německých. Ti, když řekli, že jsou schwarz, nemysleli tím, že mají černou barvu, jak zní oficiální význam německého schwarz, ale že nemají peníze. Což jsme od nich přejali nejen v pozměněně německém znění švorc, ale v i přeložené podobě být černý. Pozoruhodné jistě je, že spojení být plonk sice znamená totéž co být švorc, tedy černý, ale plonk původně znamená bílý. Výraz plonk jsme přejali také z němčiny, kde hovorové blank sein znamená být bez peněz, přičemž blank je německy holý, ale také čirý a lesklý. Německé slovo pak pochází z francouzštiny, kde blanc je nejen lesklý, ale také bílý. Takže když jsme bez peněz můžeme, být černí a také bílí.